Poslední sbohem
Dnešek začal jako každý den. Škola, pobyt venku… Když jsem se kolem páté vrátil do pokoje, upoutal mě foťák položený na mém stole. A proč ne? Popadl jsem ho a řekl si, že potřebuju pár nových fotek. Šel jsem na svou oblíbenou louku a odtamtud dál kolem lesa a fotil.
Když jsem došel k malé říčce na konci louky. Nafotil jsem ještě pár fotek a řekl si, že půjdu. Vykročil jsem tedy zpátky domů, ale zarazil jsem se, kousek ode mě stalá moje spolužačka. Ze zdvořilosti jsem jí řekl „Ahoj“, ale ona nereagovala, jen se dívala před sebe. Po pár minutách zvedla ruku a zamávala mi. Usmál jsem se na ni a ona mi úsměv na pár vteřin oplatila. Pak se ale rozběhla k lesu a zmizela. Volal jsem za ní, aby se vrátila, ale nevrátila. „Si ze mě určitě dělá jen srandu.“ Blesklo mi hlavou. Začalo se stmívat a tak jsem se vydal domů.
Když večer běželi zprávy, moc jsem neposlouchal co se děje ve světě. Potom mě ale upoutala zpráva z okolí. Zvedl jsem oči k televizi a uviděl její fotku. Zabil ji nějaký ožralý řidič.
Často navštěvuji její hrob a ptám se: „Proč ses zrovna se mnou přišla rozloučit?“, ale dobře vím, že odpovědi se nikdy nedočkám.
*-*
(Alenaias, 7. 5. 2012 23:10)