Pět písmen
Pět písmen
Je to jen slovo. Jen pět hloupých písmen. Nechci jim rozumět. Nechci je pochopit. Ale ty mě nutíš o nich stále přemýšlet. Těch pět písmen mi vypaluješ do paměti a každý den jsou víc a víc na očích. Jedno slovy co přináší tolik bolesti. A ty mě nutíš ho slyšet, vidět, cítit s každým mým krokem od tebe. Nutíš mě se stále vracet a začínat znovu a znovu. Jenže já nechci, nechci cítit. Už né. Pro mě těch pět písmen už neexistují. A přesto mě nutíš o nich stále přemýšlet. Ale všechno jednou musí skončit. Třeba budu čekat měsíce, klidně i roky, ale nakonec všech pět písmen zmizí… snad i navždy. Snad všichni pochopili, co je ono slovo.
semtokurňáuhod
(mazza mazzaney, 10. 3. 2012 18:27)