Až vysvitne slunce
Cítím jak tečí po tvářích a pak dopadají za chladnou zem. Moje slzy. A s každou co nechám spadnou, odcházíš i ty. Řekl si, že už pro tebe nic neznamená. Snažím se tomu věřit, ale mému srdci neporušíš. Chci, aby zapomnělo. Každou vzpomínku. Vytrhl si ze mě kus a těžko ho budu slepovat zpátky na své místo. Další slzy máčí už tak mokrou silnici. Prší. Déšť mně chápe. Brečí se mnou. Tlumí mou bolest. Ale co až vysvitne slunce. Vrátí se? Prosím nebesa, ať pršet nepřestává. Ale nic netrvá navždy. Ani déšť ani láska.
Už vidím slunce. A taky bolest.
nádherné
(vyrus, 7. 7. 2012 22:56)